Maein malý chlupatý problém
James se
Siriusem se právě pokoušeli o partii kouzelnických šachů, ale
ani jednomu se ve hře zvlášť nedařilo. Hráli příliš zbrkle a
dělali se svými figurkami neuvážené tahy, což se figurkám ani trochu nelíbilo a
dělaly na své hráče nakvašené posunky. Remus si jich nevšímal a
četl si nějakou knihu, kterou si přivezl z domova. Petr ležel
na ošetřovně. Ani jeden ze tří kamarádů nechápal, jak může být
Pettigrew takové nemehlo a hned první školní den se skoro
přizabít pádem ze schodů kvůli přišlápnutému hábitu.
Ten
večer by to asi pokračovalo takhle neurčitě dál, kdyby si Remus
nevšiml podezřele povědomé hnědovlasé hubené postavy, která se pomalu plíží ke
schodům do chlapeckých ložnic a cestou se až příliš často rozhlíží, jako by se
bála, že ji někdo uvidí. Remus žďuchl loktem do
Jamesových zad a ten se na něj překvpaně otočil.
Remus ale jen sykl: "Podívej," a ukázal na
siluetu Mae Thorpeové, která právě zmizela na
schodech vedoucích do chlapeckých ložnic.
Sirius, který se
tam také podíval, přimhouřil oči a během vteřiny zapomněl, že v partii šachů za
posledních pět minut dostal od Jamese pořádnou nakládačku.
Postavil se a rozhořčeně se podíval na své kamarády:
"To snad nemyslí vážně?"
James také vstal.
"Řekl bych, že ti ještě neodpustila, jaks jí cestou na
prázdniny ve vlaku obarvil vlasy na žluto."
Sirius se
zamračil ještě víc. "Jdete se mnou nebo ne?" obrátil se na
kluky.
"Já jdu," přihlásil se James a vydal
se ke schodišti.
Sirius se podíval na
Remuse, který jen zavrtěl hlavou: "Já tu ještě
zůstanu. Nechci se připlést do něčeho, co vy dva určitě zase
vyvedete."
Sirius ještě zabručel něco, co se velice podobalo
výrazu zbabělec, ale pak už začal brát schody po dvou a rychlostí
blesku se řítil ke své ložnici. James už tam byl, právě
otevíral dveře jejich pokoje. "Thorpeová?" ozval se hlasitě,
aby ho dívka nepřeslechla.
Sirius tam vrazil právě ve
chvíli, kdy se Mae zvedala ze země. Docela
zřejmě se snažila něco provést s Remusovou
postelí.
"Já, no..." zakoktala, ale víc říct nestihla,
protože Sirius vyštěkl: "Co tady
děláš?"
Dívka vysunula bradu a spodní ret a vzdorovitě se na
něj podívala: "Máte tu něco, co mi
patří."
"Jo, to leda tak ve snu," zabručel
Sirius. Rozhodně se nehodlal nechat nachytat
touhle vykutálenou hromádkou hnědých zvlněných vlasů, ze které vykukovaly jen
dvě modré oči velké jako podšálky. Když se na ni ale pořádně
podíval, něco mu na ní nesedělo. Vypadala trochu jinak, než
když ji viděl na slavnostní hostině. Pak to ale hodil za
hlavu.
Než stihla Mae zaprotestovat,
Sirius ji chytil za ruku, zatáhl a vystrčil ze dveří.
Mae se chtěla ještě otočit, ale stačila jen taktak uhnout,
protože Sirius prudce přibouchl dveře do ložnice.
Mae stiskla rty, ale věděla, že je zbytečné se dál pokoušet
dostat dovnitř. Tak se otočila na patě, a třebaže neměla
představu, jak tohle nakonec dopadne, zamířila zpátky do dívčích pokojů, a proto
už neslyšela, jak se Sirius Jamese zamyšleně
ptá: "Hele, nepřipadalo ti na ní něco
divnýho?"
"Jo... počkej. Kam dala prsa?
Když jsem se s ní bavil ve vlaku, tak je
měla."
"No jo," souhlasil Sirius.
"Nevěděl jsem, že holky z mudlovskejch rodin maj prsa
sundavací."
Ani jednoho z nich ale nenapadlo, že pod
Maeiným pláštěm se místo bujného poprsí skrývalo něco úplně
jiného. Něco, o čem správně neměl vědět nikdo jiný, než
Maeiny spolubydlící.
Bylo půl jedné v noci, když
Jamese vytrhlo ze spaní tiché mlaskání, odfukování a huhlání.
Napřed si myslel, že se jen vrátila Thorpeová
a teď za dveřmi jejich ložnice kuje nějakou neplechu, ale pak si uvědomil, že
zvuk přichází ze zcela opačného směru. Když se ale otočil,
neviděl nic podezřelého. Jakmile si ale protřel oči a párkrát
zamrkal, zjistil, že ony zvuky vydává Sirius, ležící na posteli
nalevo od Jamese. James se to pokusil
ignorovat a znovu usnout, ale to mlaskání ho během několika minut začalo dohánět
k šílenství.
Vyhrabal se tedy z postele s myšlenkou
Siriuse vzbudit a pořádně si to s ním vyřídit.
Když ale zůstal stát nad kamarádovou postelí, musel se pořádně
kousnout do rtu, aby se na hlas nerozesmál. Vedle
Siriusovy hlavy na jeho polštáři sedělo malé bílé cosi, co
Siriusovi vehementně olizovalo tvář. Sirius co
chvíli trhnul hlavou a vydal další z těch mlaskavých zvuků, které
James začínal pomalu ale jistě nenávidět. Teď
mu ale připadaly neuvěřitelně legrační.
"Siriusi," zašeptal
a zatřásl kamarádovi ramenem. Bílé klubíčko s černýma očima
ustalo ve své činnosti a zvědavě si vetřelce prohlíželo. James
si ho nevšímal. "Siriusi... Siriusi.
Siriusi!"
Teď už se jeho
kamarád konečně probudil a nechápavě se na Jamese podíval.
"Co je?"
Na to ale James
nemusel vůbec odpovídat, protože jejich noční návštěvník zřejmě usoudil, že
James není žádná hrozba, a pokusil se pokračovat ve své
předešlé činnosti.
Sirius sebou trhl a otočil hlavu.
V jeho bezprostřední blízkosti se nacházel bílý chlupatý
hlodavec s dlouhýma visícíma ušima, který se vytrvale natahoval k jeho obličeji
a pokoušel se mu olíznout nos. "Co to je?" zeptal se rozespale
celý popletený Sirius, čímž Jamese jen znovu
rozesmál.
To už se ale probudil i Remus a
nechápavě na kluky zahlížel.
James vzal bílého králíka za
kožich a přenesl ho k Remusovi se slovy:
"Hele, Sirius ti našel
maskota."
Remus se nedůvtipně podíval na králíka, a pak zase
na Jamese: "Cože?"
Sirius
to ale pochopil, a tak místo Jamese řekl: "No,
tvůj malý chlupatý problém? Nepamatuješ, jak jsem ti loni
říkal, že se mě několik holek ptalo, jestli jim někdy ukážeš svýho
kárlíka?"
Remus se plácl do čela. To, jak
James neustále mluvil o jeho prokletí jako o malém
chlupatém problému. Že mu to hned nedošlo!
Pak ho ale napadlo něco jiného: "A jak se sem
vlastně dostal?"
Chlupatý ušák se Jamesovi
vykroutil a místo na Siriuse se teď pokoušel dostat k
Remusově obličeji. Remusovi to nevadilo, a tak
začal malé stvoření hladit po měkkém kožíšku.
James se
nechápavě podíval na Siriuse, který pokrčil rameny.
"Když mě James vzbudil, byla ta potvora u mě a
lízala mi nos."
Remus na králíka zamlaskal:
"Tak tys Siriuskovi lízal nosánek, ty
drobečku, jo?"
"Hele!" ozval se dotčeně
Sirius. "To není
legrace."
"Trochu snad ano," bránil se
Remus a přitiskl si chlupatý kožíšek malého zvířátka na tvář.
Králíkovi se pozornost zřejmě líbila, protože
neprotestoval.
"Ani trochu," trval na svém
Sirius.
Remus jen na zvířátko znovu
zamlaskal a řekl: "Koukni na něj. Vzteká se
jako Eversová, když jí vezmeš řasenku. No jo,
čo ty žvížátko. Čo?
Hmm?"
"Ale, Remusek se nám
zamiloval," odfrkl si pohrdavě Sirius.
"A
co ti vadí?" zeptal se Remus. "Na rozdíl od
tebe mám zvířátka rád."
James se vrátil do své postele, kde
znovu zalehl a jen přes rameno zabručel. "Radši spěte.
Zítra ráno ho vrátíme majiteli."
"A ty víš,
kdo to je?" nechápal Sirius.
Z Jamesovy
postele se ozvalo jen rozespalé:
"Hmmm..."