Neděle, 5. září 1977(8)
25. 12. 2007
Konečně! Moje drahá, zlatá,
měkoučká, teploučká postýlka v nebelvírské věži!
No, abych to zas nepřeháněl, na lůžka z ošetřovny jsem už zvyklý, vzhledem k tomu, že tam na izolaci trávím svou rekonvalescenci po každém úplňku . Co je ale hlavní: tady už není žádná Whitmannová a její nadevše "inteligentní" postřehy.
Nebo aspoň doufám.
Když si vzpomenu na tu noc v pátek... Tedy vlastně v sobotu ráno... Upřímně doufám, že se zítra ráno neprobudím a nenajdu Whitmannovou ve skříni, protože to bych se asi nechal přepsat na jinou školu.
Abych Ti to trochu vysvětlil - v zásadě jediné, na co se z ošetřovny pamatuji, je Stela. Ta holka jako by vyplnila celou místnost svou neuvěřitelnou blbostí. Chudák Lily. Nevím, jak to s ní může zvládnout.
Na večer se totiž Whitmannové podařilo dohnat madame Pomfreyovou skoro k infarktu, když si na hlavu nasadila čelenku s takovými pružinkami, na jejichž koncích se houpaly velké chlupaté zelené bambulky, na obličej si narazila "vtipné brýle" s hustým černým obočím a frňákem ještě větším a křivějším, než má Snape, a tváře si pokryla jakousi zažloutlou mastí, kterou našla ve stolku. Potom se schovala pod peřinu a čekala, až půjde madame Pomfreyová kolem.
Asi si umíš představit, jak to dopadlo. Pomfreyová se z toho málem sesypala a oznámila, že si promluví s McGonagallovou. A že až se slečna Whitmannová vzpamatuje, může se připravit na školní trest, poněvadž ošetřovna je tu od toho, aby se v ní lidé léčili a vzpamatovávali, a ne aby jim jejich spolunocležníci přivozovali další psychickou újmu.
A co se týče toho, co přišlo potom, tak to bylo ještě horší. Ne, vážně Ti tu nebudu vykládat, co Whitmannová všechno rozebírala, i když se jí v tom Lily snažila brzdit a sama se dokonce nějaký čas vztekala, když Stela nakousla Lilyin a Jamesův možný intimní život. No, v nějakém takovémhle duchu mlela asi do jedné, dokud nepřikvačila rozlícená madame Pomfreyová v noční košili a násilím jí do krku nenalila uspávací lektvar. Mezitím už jsem se hodně dlouho pokoušel spát s polštářem přetaženým přes hlavu. Samozřejmě jsem nespal. Podařilo by se snad Tobě usnout, zatímco pár metrů od Tebe ty dvě klepny (vážně mě nikdy nenapadlo, že i Lily je schopná řešit zrovna takovéhle téma), rozebírají Tvůj sexuální život a "nádobíčko"?
Ne, na tuhle noc ještě hodně dlouho nezapomenu. To mi věř.
No, abych to zas nepřeháněl, na lůžka z ošetřovny jsem už zvyklý, vzhledem k tomu, že tam na izolaci trávím svou rekonvalescenci po každém úplňku . Co je ale hlavní: tady už není žádná Whitmannová a její nadevše "inteligentní" postřehy.
Nebo aspoň doufám.
Když si vzpomenu na tu noc v pátek... Tedy vlastně v sobotu ráno... Upřímně doufám, že se zítra ráno neprobudím a nenajdu Whitmannovou ve skříni, protože to bych se asi nechal přepsat na jinou školu.
Abych Ti to trochu vysvětlil - v zásadě jediné, na co se z ošetřovny pamatuji, je Stela. Ta holka jako by vyplnila celou místnost svou neuvěřitelnou blbostí. Chudák Lily. Nevím, jak to s ní může zvládnout.
Na večer se totiž Whitmannové podařilo dohnat madame Pomfreyovou skoro k infarktu, když si na hlavu nasadila čelenku s takovými pružinkami, na jejichž koncích se houpaly velké chlupaté zelené bambulky, na obličej si narazila "vtipné brýle" s hustým černým obočím a frňákem ještě větším a křivějším, než má Snape, a tváře si pokryla jakousi zažloutlou mastí, kterou našla ve stolku. Potom se schovala pod peřinu a čekala, až půjde madame Pomfreyová kolem.
Asi si umíš představit, jak to dopadlo. Pomfreyová se z toho málem sesypala a oznámila, že si promluví s McGonagallovou. A že až se slečna Whitmannová vzpamatuje, může se připravit na školní trest, poněvadž ošetřovna je tu od toho, aby se v ní lidé léčili a vzpamatovávali, a ne aby jim jejich spolunocležníci přivozovali další psychickou újmu.
A co se týče toho, co přišlo potom, tak to bylo ještě horší. Ne, vážně Ti tu nebudu vykládat, co Whitmannová všechno rozebírala, i když se jí v tom Lily snažila brzdit a sama se dokonce nějaký čas vztekala, když Stela nakousla Lilyin a Jamesův možný intimní život. No, v nějakém takovémhle duchu mlela asi do jedné, dokud nepřikvačila rozlícená madame Pomfreyová v noční košili a násilím jí do krku nenalila uspávací lektvar. Mezitím už jsem se hodně dlouho pokoušel spát s polštářem přetaženým přes hlavu. Samozřejmě jsem nespal. Podařilo by se snad Tobě usnout, zatímco pár metrů od Tebe ty dvě klepny (vážně mě nikdy nenapadlo, že i Lily je schopná řešit zrovna takovéhle téma), rozebírají Tvůj sexuální život a "nádobíčko"?
Ne, na tuhle noc ještě hodně dlouho nezapomenu. To mi věř.
Nika(Verča)
(www.nika-and-marauders.ic.cz, 16. 1. 2008 19:25)