Čtvrtek, 2. září 1977(3)
25. 12. 2007
Dobře. Takže... opakoval jsem si
ve společenské místnosti lektvary. Sirius totiž krátce po
čtvrté přišel úplně zpruzený na kolej, a když jsme se ho s
Jamesem ptali, co se stalo, říkal, že se mu nepovedlo rande.
To se normálně nestává, tak jsme se ho vyptávali proč a on
(ještě otráveněji) řekl, že musel aspoň hodinu utěšovat tu "šílenou"
Havraspárku, která se mu rozbrečela v jedné nepoužívané učebně
v přízemí, kde se měli sejít, protože se jí nepovedl opakovací test z lektvarů.
Ještě chvíli něco brblal, a pak odešel do ložnice.
James šel balit Lily (která přišla do
společenské místnosti se Stelou, která se jí neustále drží v
patách) a já si řekl, že když dal Křiklan opakovací test šestým
ročníkům Havraspáru, možná by nebylo od věci si něco
zopakovat.
A tak jsem si opakoval.
A potom to začalo.
"Co to čteš? Lektvary? Hele, co je to za lektvar? Ten neznám. Vybuchuje to aspoň?"
Kniha mi zmizela z rukou a jaksi změnila majitele. Stela do ní zvědavě mhouřila oči a u toho ji různě otáčela.
"Tý bláho, kdo to psal? To je těsnopis? Ty to umíš číst? Naučíš mě to?"
Tvářila se u toho, jako by knihu viděla poprvé v životě a absolutně nechápala, na co se asi takový předmět používá. Pak mi učebnici poslala po stole zpátky, ale že by mi chtěla dát pokoj, tak to ani omylem. Jenom, co jsem knihu vzal z pracovní desky do rukou, na stůl si lehla Stela a rýpání pokračovalo: "A jak ty se vlastně jmenuješ? Viděla jsem tě včera u večeře a dneska na snídani. A taky na obědě. Jaks na mě koukal. Líbím se ti? Nechceš se mnou jít na rande?"
"Ne," byla jediná odpověď, která mi v tu chvíli připadala možná.
Hele, divíš se mi? Ta holka vypadá jako člověk, mluví jako člověk, pohybuje se jako člověk, ale vážně pochybuju, že má i mozek jako člověk. Ona má snad ještě delší vedení než Peter, a to už je co říct!
Hele, já končím. Musím přesvědčit Siriuse, aby to individuum nějak zaměstnal.
A tak jsem si opakoval.
A potom to začalo.
"Co to čteš? Lektvary? Hele, co je to za lektvar? Ten neznám. Vybuchuje to aspoň?"
Kniha mi zmizela z rukou a jaksi změnila majitele. Stela do ní zvědavě mhouřila oči a u toho ji různě otáčela.
"Tý bláho, kdo to psal? To je těsnopis? Ty to umíš číst? Naučíš mě to?"
Tvářila se u toho, jako by knihu viděla poprvé v životě a absolutně nechápala, na co se asi takový předmět používá. Pak mi učebnici poslala po stole zpátky, ale že by mi chtěla dát pokoj, tak to ani omylem. Jenom, co jsem knihu vzal z pracovní desky do rukou, na stůl si lehla Stela a rýpání pokračovalo: "A jak ty se vlastně jmenuješ? Viděla jsem tě včera u večeře a dneska na snídani. A taky na obědě. Jaks na mě koukal. Líbím se ti? Nechceš se mnou jít na rande?"
"Ne," byla jediná odpověď, která mi v tu chvíli připadala možná.
Hele, divíš se mi? Ta holka vypadá jako člověk, mluví jako člověk, pohybuje se jako člověk, ale vážně pochybuju, že má i mozek jako člověk. Ona má snad ještě delší vedení než Peter, a to už je co říct!
Hele, já končím. Musím přesvědčit Siriuse, aby to individuum nějak zaměstnal.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář